Láska nebo vděk ?
Děj: Akio byl už jako malý chlapec unesen z velmi bohaté rodiny. Od svých deseti let byl nucen k prostituci. Všechno mu bylo popřeno. Svým způsobem dělá děvku. Spí za peníze se svými zákazníky, a když zrovna žádné nemá, jeho majitel je mu na blízku aby si s ním také užil. Jeho majitel je něco jako prodejce lidí. Prodává své miláčky, které vždy nechá unést od rodiny, aby na nich zbohatl, a pak je prodal za směšnou cenu. Jedním z těchto chlapců je i Akio, pro kterého má ale Daisuke opravdovou slabost. Nesmí milovat, a za každou, byť malinkou, neposlušnost je potrestán. Tohle všechno se má ale v den jeho 18. Narozenin změnit. Má poznat svojí pravou lásku, která ho vykoupí z tohohle otroctví.
Postavy:
1.) (Uke, 17 – 18 let): Akio Yukazava
2.) (Seme, 25 let): Yuu Matushita
3.) (Majitel Ukeho, 39 let): Daisuke Daichi
Tento příběh je stvořen z mojí hlavy, je to Fan Fikce. Nikdy se nestane, ani nestala, nebo v to alespoň doufám. Jména jsou mnou zvolená, nemají žádnou souvislost s jejich nositeli. Děkuju za pochopení Míí-chan & (e)M-chan!^^
Takže, v téhle povídce se objeví častokrát Yaoi. Tvrdé Yaoi. Je to povídka, kterou píšu opět s mojí spoluautorkou Jean. Prosím vás o upřímnou kritiku. Díky. = )
Zrovna nakvašeně vcházím do svého pokoje. Opět jsem to udělal, utekl jsem od svého zákazníka. Dneska jsou to přesně dva dny před mými osmnáctými narozeninami. Bude mi osmnáct, a oni mi pořád říkají, co smím a co ne. Hrozně mně to štve! Nevím, co mám dělat.
Tuhle „práci“ dělám už od svých deseti, kdy jsem se poprvé vyspal s Daisukem. Mým pánem. Prý si mně koupil na jednom trhu. Nikdy jsem tomu nerozuměl, jak si mně mohl koupit, co je to za hloupost, lidi se přece nedají koupit. A také tvrdí že si tímhle, tím co dělám, vydělám dost peněz, a lidé mně budou milovat. Milovat, ale za jakou cenu? Za cenu mého těla? Kdepak o tohle já nestojí, a už tolikrát jsem se snažil si ublížit, aby už mně nikdo nechtěl.
Vždy jsem ale pohořel. Když vejdu do pokoje, s ohlušující ránou za sebou zavřu dveře. Div nevysklím okna. Sednu si na postel. Vždy když něco udělám, dostanu za to trest. Vždy přijde Daisuke, a vezme si mně. Vždy tak tvrdě. Nikdy není něžný, a vždy tvrdí jak nerad to dělá. Kvůli tomu co tu dělám, už nemůžu jít ani na obyčejnou procházku městem. Kdykoliv totiž vylezu, všichni na mně volají, jaká jsem Děvka. A jak jsem předpokládal tak se stalo, během necelých pěti minut se ozvalo vzteklé zaklepání na dveře. Přitáhl jsem si kolena k bradě a zavřel oči.
„Dále…“ Zašeptal jsem, až jsem měl obavy, aby to Daisuke slyšel. Bohužel pro mně, to slyšel. Dveře se s tichým zaskřípáním otevřeli a on vešel dovnitř se svým právě naštvaným obličejem. Podíval jsem se na něj, a hned sklopil pohled k zemi. Kolena jsem si vši silou tiskl k bradě, a začal jsem se trochu chvět.
„Jak si to k čertu představuješ?! Odejít od zákazníka a ještě na něj ukázat prostředníček?! Víš, že tě za tohle musím zase potrestat? Tobě se to snad líbí?!“ Pohled jsem měl sklopený k zemi, a bál se ho zvednout. Přešel ke mně a uštědřil mi jednu pořádnou ránu. Moje ruka k místu střetu ihned vystřelila, a začala místo mnout. Věděl jsem, co bude následovat.
„Svlékni se!“ Všiml si, že váhám, a tak mi dal další ránu. „Ihned!“ Nepoznatelně jsem přikývl a vstal, přetáhl si triko přes hlavu a odhodil jsem ho na zem. Pak jsem se dostal k pásku. Táhl se od mého rozkroku až k mému kolenu, a tam se obracel a kolem druhého boku se vracel k rozkroku. Sundal jsem si ho a též odhodil. Potom následovali kalhoty. Knoflík jsem provlíkl dírkou černých rour, a pokračoval k zipu. Když si všiml, s jakým odporem to dělám, odstrčil moje ruce.
„Děláš to jako by tě čekala poprava!“ Zavrčel rozzuřeně, a táhl mi kalhoty přes úzké boky, a krásně tvarovaný zadeček. Jeho ruka mně přirazila čelem ke zdi.
„Víš, jak nerad tohle dělám… Víš, jak nerad ti takhle ubližuji. A stejně to děláš! Jsi nepoučitelný!“ Na mé tváři přistála další rána. Správně mířená. Jen to mlasklo. Cítil jsem za sebou pohyb, jak si stahoval kalhoty. Během chvíle se na mně tiskl. Byl pohledný, to nezapírám, ale já ho nenáviděl. Za všechno. Padl jsem na kolena, čelem ke zdi. Pořád.
„Už ne… Prosím…“ Šeptal jsem na jeho konto, a on mi akorát dal další pohlavek a donutil mně vstát ze země. Stáhl mi slipy a mezi má, stehna vklínil svojí nohu. Během vteřiny už byl jeho penis v pozoru, a on vzrušený na maximum. Cítil jsem ten tlak, jak se ten jeho klacek do mně cpe. Nevěděla jsem jak se toho zbavit, uvolnit se nešlo, ale zabránit mu taky ne. Vnikl do mně až po kořen, a kolem jeho penisu se uzavřel můj otvor.
Po mých půlkách se začaly řinout malé skupinky rudých linií, jak mně svým vstupem poranil. Bolelo to, a jak. Přirážel tak hluboko, a tak tvrdě, až se mi z toho chtělo brečet. A tak, se taky stalo: Po mé tváři se skoulela jedna osamělá slza. A za ní se jich chystalo vykoulet spousta dalších. Cítil jsem každý jeho pohyb. Ještě několikrát přirazil, a pak přišel ten poslední, přirazil tak hluboko, až mi to vyrazilo dech. Hned jak se mi vrátil, cítil jsem jak se do mně udělal. Jak mi jeho sperma stéká po stehnech a já se sunu k zemi. Všechno mně bolelo. Teď mi bylo špatně ze mně samého. Sklouzl jsem k zemi a plakal.
„Koukej se vzchopit sakra, tohle nic nebylo!“ zavrčel na mně, a dal mi další ránu, tentokrát se trefil do zátylku, a na mě se přihnalo ztrácení vědomí. Zavřel jsme oči a plakal dál. Tužka, kterou jsem je měl zvýrazněné linky pod očima, nyní stékala po mých uplakaných tvářích. „Koukej se zvednout z tý země, a jít se upravit, ihned! Dneska přijde tan muž co si tě chce koupit, tak dělej, ty děvko jedna!“ Pak se otočil na podpatku a již oblečený odešel z pokoje. Seděl jsem tam na té studené zemi, na které se míchala moje krev, a jeho sperma. Zavřel jsme oči, a usnul. Nahý, u zdi, a na zemi. Vzbudilo mně až něžné zaklepání na dveře. Otevřel jsem oči, kdo to může být? Daisuke takhle něžně nikdy neklepe.
„Dále.“ Zašeptal jsem dnes již po druhé, a pokusil se vstát, zrovna když tmavovlasý cizinec vcházel do dveří. Jak jsem se snažil zvednout, nohy mi vypověděly službu a já se skácel opět podél zdi. Podíval se na ně, a pka otevřel dveře aby zkontroloval jmenovku na nich.
„Ty jsi Akio?“ Usmál se na mně, byl to upřímný úsměv, ne ten co dělají, ti staří páprdové se kterými spím, vlastně mému nejmladšímu zákazníkovy bylo něco kolem 45 let. Souhlasně jsem zakýval hlavou a on ke mně přešel, aby mi pomohl vstát. Poté mně odvedl k posteli a díval se na moje zničené tělo. Dneska ke mně byl Daisuke opravdu hrubý, nikdy se nesnížil na to, aby do mně po tom co mně zneužije ještě kopal! Muž se na mně podíval. „Tohle“ ukázal na má zranění „Sis udělal sám, aby, jsi odsud nemusel?“ Zavrtěl jsem hlavou v záporném gestu a on si pro sebe přikývl.
„Kdo jste?“ Zašeptal jsem ochraptěle svojí první otázku. On se usmál.
„No jmenuju se Yuu, je mi 25 let a přišel jsem, protože o tebe mám zájem, chtěl bych si tě koupit. I když nechápu to, nerozumím tomu, jak se dají lidi koupit, ale takhle to stálo u tvé fotky, a tak jsem se na tebe přišel podívat. Ale ty se vůbec neusmíváš.“ Dokončil tak svůj sáhodlouhý proslov. Díval se na mě takovým podmanivým pohledem, měl jsem, sto chutí ho poprosit by mně objal.
„Prosím, odveďte mně odsud…“ Koukal jsem se na něj, uplakanýma očima a on přikývl.
„Když se usměješ.“ Mrknul na mně a pohladil po tváři napuklé od slz. Pokusil jsem se o chabý úsměv a on se rozesmál. „Dobře, půjde to i bez úsměvu, ten mi dáš až jindy, ano?“ Znovu mně pohladil po tváři, a pak cvrnkl do nosu. Přikývl jsem.
„Tak jo…“ Usmál se a zamířil ke dveřím. „Připrav se, za půl hodiny odjíždíme.“ Dveře se zavřeli, a já zůstal koukat s otevřenou pusou dokořán.
To snad není normální, tech chlap je magor , asi mu šáblo ale vypadá mile , moc mile ,nenadával mi , a byl milí více méně pravý opak Daisukeho , doufám že to nebyla jen přetvářka abych s ním šel.A i kdyby půjdu sním, je to lepší než zůstat tady, to je jasný .Řekl půl hodiny, asi bych se měl připravit , ale stejně jediné co si vezmu je oblečení.Pomalu se začnu zvedat i když je to težké a bolí mě i svali o kterých sem nevěděl že je mám, to je hrůza , za to ho nenávidím ještě víc , jestli to jde.Vyškrábu se na nohy , došourám se do koupelny a osprchuji se. Oblečuse do tmavě modrých Džín a Černého trička s Červeným znakem draha , vezmu si ten dlouhy pasek co jsem si před tím sundal,upravím si obličej , zbide mi jen pár minut abych si vzal věci. Akorát sem si sedl na sedačku když v tom někdo zaklepal na dvěře.
"dále" jen co jse dořekl otevřeli se dveře a v nich byl Daisuke s tím chlapíkem jak se to jo Yuu
"takže je to viřízené , Akio , tohle je Yuu kdyby jsi to nevěděl a od teď´ bude tvůj nový majitel , takže ho budeš poslouchat, a to je všechno, měj se hezky a dávej na sebe pozor" řekl mi Daichi tak mile že to ani nebyl on, nepoznával jsem ho , ale je úžasné jak dokázal být milí asi za mě dostane hodně peněz.
"tak jdeme Akio , vezmi jsi věci ,venku mám auto , naschledanou pane Dacihi "řel Yuu , já to nekomentoval , vzal batoh do kterého jsem dal své věci a šel za tím týpkem.Došli jsem ven k docela luxisnímu autu neví přesně co to bylo za značku ale bylo nádherný , černá barva kožený sedačky.
Yuu Matushita
V papírech tAkio vypadal dobře, ale asi mu tady dávali hodně do těla potom co jsem viděl a ten , chlápek co to tady vede je horší než lec jakej zločinec podle mě.Ale vypadáto že než si získám Akiovu důvěru , tak to bude trvat.Když jsme došli k autu , docela na něj koukal ale nekomentoval jsem to otevřel jsem auto.
"bež si sednou dozadu a připoutej se nějakou dobu pojedeme" nic neřekl jen přikívl a sednul si a zapásal se.